Někdejší sláva médií (a vědy a školství) je ta tam. Už dávno neplatí Co
je psáno, to je dáno, neplatí autorita černého na bílém. Zánik epochy,
kdy platily tyto danosti, začal mnohem dříve, než Stalin nařídil pro
Gorkého tisknout zvláštní vydání Pravdy, aby udržel klasika při
správném světonázoru. Ostatně: lhalo se vždycky a lež se stylizovala za
pravdu v každé době. Ovšem v době globalizace tato skutečnost nabyla
globálních rozměrů. Zůstaňme však na domácím písečku. Nevím, jak jiní,
ale náš člověk jen trochu myslící automaticky u každé zprávy uvažuje:
Kdoví, jak to bylo, a kdoví, jak to je, a pokouší se hledat pravdu mezi
řádky. To svědčí o tom, že média prošustrovala svůj kredit, poslední
zbytky hodnověrnosti a důvěryhodnosti. Jestliže za komunistů média
držela jednotnou linku a nabízela jistotu Toto se má říkat a toto se
smí říkat, dnes je spatřována vyváženost korektního sdělování v tom, že
se něco řekne a vzápětí se tvrdí i pravý opak. A kde platí nějaké
tvrzení i jeho zápor, tam pak platí cokoli. Co si vůbec máme myslet, když
darebáci jsou oslavováni, zločinci osvobozováni a podivné figury
vládnou? Naše média při všem proklamovaném nároku na pravdu zklamala a
klamou dál.
