56. O oblbovačkách aneb Předpoklady demokracie

28. 12. 2019

Než začneme uvažovat, musíme si ozřejmit základní pojmy. K nim patří zejména pojem oblbovačky. V následujícím textu jej budeme chápat jako dezinformace formulované tak, aby byly uvěřitelné. Potom můžeme tvrdit, že víme, jak zvítězit v demokratických volbách: Jde o to, říkat oblbovačky, které se zalíbí většině.

Mohlo by se zdát, že zde je to pravé místo, kdy zvolat: Vida ‒ demokracie bída! Neboť demokracie prý znamená, že je možné říkat všechno, tedy i oblbovačky. My si to nemyslíme, naopak: Aby mohla být zachována demokracie, mělo by být sdílení oblbovaček co nejvíce ztíženo, ne-li zakázáno. Je to v rozporu se zásadami demokracie? Uvážíme-li, že demokratické volby jsou či měly by být založeny na kvalifikovaném rozhodnutí voličů, což předpokládá, že jsou seriózně informováni, a že tedy nejsou dezinformováni oblbovačkami, je celý výsledek úvahy jistý: Stop oblbovačkám!

V úvodu zmíněný návod, jak vyhrát, je stále víc využíván. Těží z faktu, že pravda je v naší situaci dosažitelná až po důkladné úvaze, jíž není schopen každý, čili je jí schopna jen menšina. Většině stačí namluvit líbivé oblbovačky, které se opírají o bezprostřední vnímání bez složité reflexe. Takové polarizování na reflektující menšinu a prvoplánovou většinu zjišťujeme např. i při debatě, zda je Země kulatá, nebo placatá. Podle dostupných informací počet stoupenců placatosti roste. Zjevně roste (např. v ČSR) počet stoupenců i dalších oblbovaček. A ti, kdož oblbovačky hlásají, tak rozdělují společnost na ty, kdož jim věří, jsou ve většině a jsou ochotni hlasateli obětovat cokoli, a ty, kdož jim nevěří, ale jsou slabí na to, aby zvítězili ve volbách.

Politiku Rozděl na většinu a menšinu a panuj uplatňuje např. stávající prezident ČR (dnes je 28. 12. 2019) a nejenom on. Jen proto přichází s naprostými oblbovačkami (25. 12. 2019), aby navodil krystalizaci štěpení na ty, koho oblbovačky zaslepí, a ty, kdož se budou (marně většině) vzpírat, a když je takto zajištěn úspěch ve volbách, pak už stačí jen říct (další oblbovačka) „A tečka“. Zatímco v opravdové demokracii následuje veřejná kontrola všech prohlášení a slibů.

V ústech pracovníka s oblbovačkami se každé sdělení stává oblbovačkou. Bude-li např. stávající prezident tvrdit, že se zlobí na ruského prezidenta kvůli sovětské okupaci, pak je to oblbovačka a nikdo z těch, kdož vidí, že je milovníkem oblbovaček a zejména Ruska, mu to neuvěří. Jinak to zní těm, kdož jeho oblbovačkám (rádi) naletí ‒ potvrzují jejich touhu věřit, že je takový prezident ochrání před všemi hrozbami.

Jak jsme viděli, dostáváme se do situace, kdy jsou oblbovačky uvěřitelnější než seriózní poznání. Proto je demokracie tam, kde nevládne seriózní poznání, nekompetentní k úkolu, pro nějž je určena: umožnit kvalifikované rozhodnutí co největšího počtu občanů. Z toho důvodu je nutné zajistit seriózní informování všech členů společnosti a chránit je před oblbovačkami.