biboň sod

7. Dům z lahví, prázdné krabičky a stavby z prázdných pojmů

13. 4. 2016

Kdysi jsem tuším v Mladém světě četl zprávu o tom, že si někdo postavil dům z prázdných lahví. Nechme stranou otázku, jak se asi v takovém domě bydlelo, a zamysleme se nad jistou paralelou: připomíná mi to situaci některých textů, jež používají pojmy jako prázdné obaly věcí, skutečnosti tak, jako by tyto texty a světy jimi zprostředkovávané byly stavěny z prázdných krabiček, na nichž je sice nápis a obrázek (tak, jako u slova je pojem a představa), ale jejichž obsah (u slova to, co označuje, denotát) chybí. Myslím, že toto je specialita zejména arteficiálních, uměleckých textů, jež takto budují fiktivní světy, ale použití těchto postupů se neomezuje jen na umění.

Kdysi nám filozof Josef Macháček předestřel svou myšlenku, že filozofický systém lze založit na čemkoli, třeba i na rozdělení světa na kuřáky a nekuřáky. Měl pravdu – takové filozofie se běžně budují. Tvoří dokonalý logický systém, který má jedinou chybu – nic těmto filozofiím ve skutečnosti neodpovídá, jen realitu zakrývají. Mám podezření, že taková je dnes teorie memů, či teorie genderu, z historie pak například podle mne do toho stadia dospěla scholastika (počítání, kolik se vejde andělů na špičku jehly) nebo Hegelův filozofický systém, či o něco později ideologie Sovětského svazu či Třetí říše – v těchto dvou případech ovšem spíš potisk na krabičkách zakrýval jejich pravý obsah.

Tyto pojmově-představové struktury jsou založeny na principu spojování nespojitelného – krabičky můžete skládat do struktur, jež jsou z nich složeny jako z cihel a do kterých by se skutečnost v nich původně uzavřená nikdy nespojila. Podobají se tak například Penrosově Tribaru, který, ač v plošném zobrazení tak skutečný, je v realitě nesestrojitelný.

Jak jsme viděli, stavět z prázdných krabiček pojmů a představ, krabiček, které tak pěkně k sobě pasují, dovede umění. Světy, jež tímto způsobem vytváří, jsou nereálné. Tuto techniku stavby přejala moderní filozofie. Její stavba je jen prázdná forma světa a svět skutečný za ní není vidět.

Skutečný obraz světa vyrůstá z naší bezprostřední zkušenosti, která dalším zpracováním vede k jeho myšlenkově pojmovému modelu a k jeho vyslovení. Jazykové vyjádření je tak až na konci příčinné řady. Jestli si někdo myslí, že změnou slov a pojmů, newspeakem změní naše vidění světa, pak se hluboce mýlí. Pokud se mu to totiž podaří a naučí nás v něm slabikovat, povede to jen k frustraci z rozporu mezi myšlenkově pojmovým systémem a zkušeností, která nakonec vnucenou jazykovou formu rozbije.