80. Dlouhodobý vztah

6. 4. 2015

Myslím, že i dnes většina párů vstupuje do manželského vztahu s tím, že bude dlouhodobý. Proč se toto odhodlání časem mění a proč se tyto vztahy dnes tak často rozpadají? Proč, u vědomí tohoto faktu, přibývá partnerů, kteří žijí nesezdáni, aby se mohli případně snadno rozejít?

Kdo za to může? Já viním dobu. Moderní doba formuje lidi, kteří, bez urážky, nemají morálně a jinak na to, aby měli dlouhodobý vztah. Nepřipravuje je pro něj, takže vůbec předem nevědí, do čeho jdou a co si to vyžaduje, i když ve svatebním slibu prohlašují „v dobrém i ve zlém“.

Nová doba je učí, že nejdůležitější jsou city, zatímco opomíjí nadhled nad situací a její racionální řešení. Důsledkem takového postoje, konstituovaného už romantismem, bylo tehdy např. řešení Wertherovo (sebevražda kvůli nešťastné lásce), nebo v současnosti rozbíjení partnerského vztahu na základě nových citů.

Co si tedy počít, když jsem v manželském svazku a najednou se zamiluji mimo něj? Vnitřní logika věci a tradiční morálka radí obětovat nový cit ve jménu toho, co jsem slíbil, ve jménu povinnosti, kterou jsem se zavázal plnit a kterou před sebou vidím. Doba ovšem svými přečetnými příklady radí něco jiného – manželství a děti obětovat.

Co si tedy počít s novým citem, pokud se rozhodneme pro rozum? Dlouhodobý vztah by se měl ve chvílích, kdy se objeví jiné city, ty, které vztah rozbíjejí (ať jsou to city vnější, či vnitřní, tj. buď další vztah, nebo vzájemná nevraživost), jako o naději opřít o ty city, které jej založily na počátku.

Jiné řešení svědčí o tom, že dnešní člověk nepočítá s prostým faktem, že cit zpočátku deklaruje stoprocentní harmonii, ale soužití po sebeusilovnějším hledání a vybírání partnera posléze odhalí menší či větší nesoulad. Jde o to, počítat s tím, že některé stránky toho druhého, ať si vybereme kohokoliv, nám budou nepříjemné, a naučit se nad to povznést vzájemnou tolerancí.

Partnerský vztah by totiž neměl mít dočasný charakter. Jeho uzavření by mělo být projevem pochopení, že tím se z mnoha možností vybírá jediná a že tím se člověk také zavazuje, že bude jednat zodpovědně a s vědomím všech povinností, které tato vybraná možnost s sebou nese. Partnerský vztah jen ze začátku umožňuje beze zbytku realizovat pudová hnutí účastníků; postupně se mění ve společné tažení káry povinností, které z toho plynou. Tím mám na mysli zejména péči o děti.