82. Kde hledat oporu

4. 10. 2015

Mladí rodiče stojí při výchově svého potomka před otázkou, jak ho vést, jak mu vštípit potřebné postoje vůči světu. Mají sice jakés takés tušení o tom, co je dobré a co špatné, protože jejich vlastní rodiče ještě zažili náboženskou výchovu, která jim dala vidění světa, jež jasně liší to, co je špatné, hřích, od toho, co je dobré, ale oni sami se nemají čeho chytit, oč se opřít, protože o náboženství mají jen neurčité představy. Tito mladí rodiče sice v sobě mají citově zakotveny morální postoje, ale nevědí, kde se v nich vzaly ani jak je předat dál. Existuje pro ně nějaká opora, která by jim řekla, co a jak dětem předat? (Ještě včera jsem si to neuvědomoval, ale teď vidím jako skutečný problém, kde mohou děti získat morální postoje, když jejich rodiče nevědí, kde brát a kde hledat.)

Nebudu vás napínat. Hledané vodítko existuje. Je to publikace Hala Urbana To nejdůležitější v životě (Portál Praha 2004, 2007, 2015). I když v mysli mladých rodičů má náboženské myšlení jen matné obrysy, vznikl text, který je pro ně přijatelný a recipovatelný, protože nezdůrazňuje náboženský způsob myšlení, a přitom čtenáře vede k postojům tradiční morálky. Jeho autorovi se podařilo zaplnit prázdnou niku tak dokonale, že je text přístupný všem lidem bez rozdílu, co se týče světonázoru. To proto, že Urban sám prošel dlouhou cestu hledání opory pro své postoje vůči světu a životu a to, co našel, je výsledkem čistě racionálních úvah. Urban je pedagog s dlouholetou praxí, který proto dokáže být sdělný a poučný zároveň. Vznikla tak publikace útlá, ale obsažná, jež odpovídá na otázky zmíněné v úvodu. Ukazuje cestu jak mladým rodičům, ať s vyznáním, nebo bez vyznání, tak všem, kdož hledají. Zase jedna kniha, kterou nemusím psát, protože ji napsal, a mnohem líp, Hal Urban, za což mu děkuji.