9. Osm struků a fialové krávy

25. 7. 2016

Nikdy jsem neovládal umění lži. Ne, už jsem vícekrát zalhal, ale nešlo o systematické klamání. Vždy jsem měl pravdu za hlavní hodnotu, za něco, co bych lží či dezinformací zprznil. Proto mne třeba polekalo, když se mi moje někdejší láska svěřila, že do své odborné práce vymýšlela dětské výrazy, protože se jich jí nedostávalo z vlastního výzkumu.

Nechtělo se mi vůbec věřit, že může někoho něco takového napadnout – falšovat skutečnost. A přitom lidí, kterým z hlediska pravdy tolik nezáleží na tom, co řeknou, není zas až tak málo. Tito slibovači a nespolehlivci tvoří předstupeň předstírání záměrně pěstovaného, kam patří například slovní souboje uspořádané tak, že každá strana hájí opačný názor, aniž jej zastává. Zde se kovají charaktery politiků, schopných říci i obhajovat cokoli, jen když jim to bude ku prospěchu bez ohledu na pravý stav skutečnosti a pravdu. Novináři zase jsou vychováváni tak, aby zaráz říkali ano i ne a tak neřekli nic. Zve se to politická korektnost.

Samostatnou kapitolou je propaganda. Zde se něco vehementně tvrdí a opak vehementně popírá se snahou skutečnost zakrýt, pravdu zakrýt lží. Čím je člověk starší, tím víc takových aparátů zažil, ať to byl Goebbels, Stalin, Mao, Kimové nebo je třeba Putin či Trump. Jsou to kreslíři krav s osmi struky (takový obrázek mám teď před sebou) či krav fialových, naštěstí zatím nemohou zobrazovat tak všechny krávy s tím, že by skutečné krávy zakázali. Ale všechno, zdá se, směřuje k tomu, aby virtuální realita úplně a definitivně překryla skutečnost, aby lež potlačila pravdu.

Abychom nemuseli být úplně smutní, řekněme si, že souboj pravdy a lži se v lidských dějinách dál neustále, že finty lži byly vždy systematizovány, a přesto pravda vždy vystupovala na povrch jako přetřené nápisy.

Kéž jí to vydrží. Přejme si, aby přežívaly aspoň ostrůvky rozumu v záplavě dezinformace, jak tomu dosud vždycky bylo.

K tématu:

Proč žijeme v době, v níž na faktech nesejde