11. Železná logika volby

28. 7. 2016

Pozornost mé mysli si neustále žádalo téma zárodku konce demokracie, který si ona sama v sobě nese. Klíček k vyslovení se jsem našel až teď v Máchorkách Ilony Daňkové. Líčí tam rozhodování se žíznivého poutníka na poušti mezi pohárem plným kobylí moči a nočníkem s čistou vodou. Ano, taková je logika věci: rozhodujeme se podle formy a ne podle obsahu a pak musíme svůj kalich hořkosti vypít až do dna.

Právě takhle v demokracii probíhají volby: na základě formy podání; obsah se totiž vždy vyjeví až ex post, po provedení volby. Forma podání může kalkulovat s okamžitými city a to, že nelze ochutnat obsah, je zničující. Forma podání vychází vstříc našim touhám, a kdo by neřekl ano tam, kde se mu nabízí jejich splnění? O způsobu, jakým toho bude dosaženo, nepřemýšlím. Chci potraty, protože to řeší můj poživačný postoj k životu. Chci Hitlera, protože slibuje konečné řešení mých problémů. Až po volbě okusím, co to znamená ve skutečnosti. Ale to pak už je rozhodnuto. Kdo by dnes volil krev, pot a slzy, nočník, když se nám nabízí něco úplně jiného na zlatém podnosu? Budeme se divit, teprve až ty pochoutky ochutnáme. Ale to už bude pozdě.

Ten, kdo přichází a chce být zvolen, musí nabídnout to, co chce většina. Chce většina krev, pot a slzy? Rozhodně ne, i když jiné východisko není. Jak mohl Churchill vůbec uspět? Když bylo vidět, že Hitler nalévá kobylí moč.