12. Protokoly sionských mudrců

24. 8. 2016

Sama historická realita svědčí o tom, že Protokoly jsou podvrh: užití jejich principů Hitlerem nevedlo k židovské světovládě, nýbrž právě naopak: vedlo k holocaustu. Je zjevné, že záleží na tom, kdo tyto principy uskuteční. Kdo se jimi řídí, když ne Židé? Když se zdá, že jsou někým realizovány?

Kým? Těmi, kdož jsou reálně u moci. Praxi mocných nám demonstroval už Machiavelli. Jeho hlavní přínos podle mne spočívá v jejím realistickém popisu, ze kterého lze vyvodit, že k takový postupům se živelně uchyluje ten, kdo se ocitne v pozici moci. Že pozice moci je „samosvorná“ – že přímo vyvolává a vynucuje si určité postoje a způsoby řešení problémů, jež vedou k tomu, že se zmíněné principy realizují bez ohledu na to, kdo je u moci.

Proto vidím jako přínos demokracie, že zavádí dělenou a dočasnou moc, kdy pozice moci je jen na určitou dobu a moc není absolutní a žádná machiavelistická praktika to nemůže změnit (odmyslíme-li si společnosti, jejichž demokratičnost je jen předstíraná).