17. Útržky
Čiň čertu dobře
22. 10. 2016
Jedno přísloví praví: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Ani se nesešel rok s rokem a my máme možnost se přesvědčit, jak je pravdivé: činili jsme dobře Číně a ona nám na oplátku dává to jediné, co má – peklo. Mysleli jsme si, že přátelství s Čínou nám zajistí světlé zítřky, a teď zíráme, jaký smysl v tom paklování vidí Čína. Jde jí pouze o vývoz totality. Už jsme si odvykli, že platí toliko názor věrchušky čili vrchnosti, a kdo nebude držet hubu, ten přes ni dostane. U nás už to tak nefunguje, i když se to věrchuška snaží zavést. V tom, že stačí přikázat, a vše se střihne podle jednotného mustru, se Čína přepočítala. Divím se ale, že ani naše věrchuška si neuvědomuje, že má nastaveny mantinely, a chová se, jako by už tu byly čínské pořádky.
Záporný úrok
20. 10. 2016
Vývoj v bankovnictví vede ke stále nižším úrokům, jež mají zhodnotit vklad. Začínáme si říkat, že to vypadá, že za chvíli místo abychom získávali, bude se nám strhávat záporný úrok za to, že máme v bance uložené peníze – a pak jich nebude ubývat jen doma ve štrozoku. Ale nemylme se – není to hudba budoucnosti. Už se to děje a záporný úrok už funguje, jen se tomu tak neříká. Stačí si uvědomit, kolikrát převyšují „platby za služby“ ten řekl bych směšný úrok (kdyby to nebylo k pláči).
Logika letního času
20. 10. 2016
Tak jako v této chvíli jsem o letním čase dosud nepřemýšlel. Prostě tu byl a já jsem se mu musel přizpůsobit. Až teď začínám vidět jisté paradoxy, které souvisejí s jeho zavedením.
Letní čas je tu údajně proto, aby se prodloužila doba, kdy je světlo. Musím se ptát proč, když právě v létě je denní doba delší a stmívá se později. Spíš bychom tedy měli stávat dřív v zimě, aby tak bylo pro nás déle světlo odpoledne. Ptám se: Jaký má smysl být v létě vzhůru (kvůli světlu) dlouho do noci, když se přitom musí o hodinu dřív vstávat?
Toto je několik logických (resp. nelogických) důsledků zavedení letního času. Jestli něco zavést, tak vstávat o hodinu dřív v zimě, anebo s časem oproti astronomickému nešibovat vůbec.
Babičko, co bude pak?
19. 6. 2016
Otázka, která vyvede z míry toho, kdo o ní už nepřemýšlí, protože se dávno smířil s tím, co jednou tak jak tak přijde. Ale jak toto poznání zprostředkovat dítěti, aniž by utrpělo úhonu? Jsou dokonce dvě odpovědi, které se vzájemně snad ani nevylučují. Ta první praví: Nebe, peklo, ráj. A ta druhá? Na otázku, co bude potom, lze odpovědět: To, co bylo předtím. Všichni si pamatujeme, co bylo předtím, než jsme se narodili – a dá se předpokládat, že stejně to bude i pak.
Stav plynutí (flow)
30. 4. 2016
Za určité situace při lidském konání se člověk dostává do stavu plynutí (flow*)). Ten se dostavuje ve chvíli, kdy je vnitřní naladění v souladu s aktivitou a ta je vykonávána optimálně, automaticky, bezděčně. Příkladem mohou být takové činnosti, jako je řízení kola, psaní na stroji, řízení auta, ale také třeba stav inspirace, kdy se tvorba děje samovolně, v souladu, ve ztotožnění subjektu s konanou prací.
Stav plynutí se může objevit při jakékoli činnosti. Můžeme ho prožívat při tanci, při sexu, při společenském styku, při náboženských obřadech, prožívání víry, lásky, při vnímání krásy, při vnímání a realizaci umění, sportu i výšezmíněné tvorby, při hře na počítači, při práci s nástrojem či strojem a jeho řízení apod. Konání je tu spojeno s prožíváním jeho ideálního, optimálního tvaru. Prožívání stavu plynutí je dáno vrozenou dispozicí, která je vlastní zvířatům, jež více či méně existují ve stavu plynutí.
Ideálem, ke kterému můžeme směřovat, je žít život v jeho celku ve stavu plynutí.
*) Csikszentmihalyi, Mihaly: Flow: The Psychology of Optimal
Experience. New York: Harper & Row Publishers, 1990.
Csikszentmihalyi, Mihaly: Flow: O štěstí a smyslu života.
Praha:
Portál, 2015.
Přímá a zprostředkovaná zkušenost
27. 4. 2016
U zvířete převládá přímá zkušenost světa, u člověka zprostředkovaná a zprostředkovanost narůstá v čase. Na zprostředkovanosti zkušenosti, dané její sdělitelností, je postavena civilizace a zejména moderní svět.
Zprostředkovanost zkušenosti v průběhu historie můžeme sledovat v několika fázích. V první fázi ji umožňovala lidová slovesnost a mýty. Druhá fáze začíná se vznikem písma. Třetí fázi lze charakterizovat jako dobu knihy, máme na mysli Bibli a Korán a šlo o období od začátku letopočtu. Čtvrtá fáze se dá nazvat dobou tiskovin a datovat ji počátkem zavádění všeobecné gramotnosti do 19. a první poloviny 20. století. Doba médií je spjatá s nástupem rádia, filmu a televize ve 20. století. Doba internetu nastává počátkem 21. století.
Má posilování zprostředkovanosti zkušenosti své limity, které není radno překročit? V počátečních fázích zprostředkovaná zkušenost pouze organizovala zkušenost přímou, v moderní době ji nahrazuje. Musíme si proto dát pozor, čím ji nahrazuje, jestli falešné fiktivní světy nezastiňují realitu.