2. Zárodky konce demokracie

14. 3. 2016

Jako si v sobě neseme možnost rakoviny a záleží jen na tom, zda dostane příležitost se rozvinout, tak v sobě svůj možný konec nese demokracie. A pokud pak chemoterapií nezastavíme zhoubné bujení, demokracie zemře. Alespoň tak skutečnost vypadá ve světle následujících faktů.

Demokracie má být vládou lidu. Nástrojem, který ji má umožnit, jsou anonymní volby. Ty jsou uspořádány tak, aby za svou volbu nemohl být nikdo postižen dosavadní mocí. Tím se volby stávají prostředkem svobodného rozhodnutí každého z občanů. Na svobodné vůli jednoho každého z nás závisí, co zvolíme. Zda si vybereme zlo, nebo dobro. Jestli bude na výběr, to je další otázka, ale nyní se zabýváme jiným problémem: dobře volit může jen člověk morálně na výši, který se dokáže rozhodnout pro dobro, nechceme-li vládu zla. Pokud takoví lidé nebudou, ať budou volby sebesvobodnější, většina zvolí, pokud se jí nabídne, zlo. Předpokladem demokracie jsou tedy morálně kompetentní voliči. Pokud takoví nebudou, při špatné nabídce (které se říká populismus, při níž se zlo stylizuje za dobro) zvolí zlo.

Zde vidíme ty zárodky, jež se mohou rozvinout v rakovinu: Pokud společnost nebude usilovat o to, aby produkovala morální lidi, pokud bude vychovávat lidi sobecké, zaměřené jen na osobní spotřebu a prospěch, je tu hrozba, že demokracie přestane být funkční, že nedokáže eliminovat zlo, které se tu, zatím v rouše beránčím, nabízí k volbě. Společnost, která cílevědomě inspiruje ke zlému, nemá naději.