24. Post-pravda

7. 5. 2017

Konečně tedy přišel do módy před 25 lety vynalezený pojem „post-pravda“. Mohlo by se zdát, že je zbytečný, že je to sezonní výstřelek bizarní filozofie, ale ve skutečnosti vystihuje podstatu působení současných masmédií. Post-pravda není nějaká post-moderní pravda, jak by se mohlo jevit, nýbrž toto slovo označuje to, co v médiích předstírá, že je pravdou, zatímco je to pouhopouhá lež. Tento pojem odráží empirii shrnutou Goebbelsem do výroku „100x opakovaná lež = pravda“. Spíš než jako post-moderní bych tuto p-pravdu chápal jako paskvil-pravdu.

Pojem post-pravda odráží mizerii současných společenských institucí, jež mají občany informovat a docelovat jejich osobní zkušenost, zasazovat ji do kontextu. Místo toho, aby vytvářely objektivní ontologický model, světonázor, deformují jej s cílem občanům podsunout model skutečnosti falešný, který s pravdou má společné jen označení. Pak můžeme konstatovat, že nežijeme v pravdě, nýbrž v post-pravdě, v tom, čím je pravda nahrazována, tedy, jasně a stručně řečeno, ve lži.

Je na místě uvažovat o tom, zda máme možnost post-„pravdě“  uniknout, nebo zda jsou systémy, jež ji produkují, už tak všemocné, že pro nás není záchrany. Ovšem už přítomnost reflexe tohoto stavu pojmem post-pravda naznačuje, že člověk dokáže vysáhnout z tohoto ponoření do post-pravdy ven a nad ni.

Systém post-pravdy budovaný na faktu, že máme za pravdu to, co pociťujeme jako pravdivé, se plně rozvinul ve 20. století ve dvou totalitách, komunistické a fašistické, a v procesu společenského vývoje se stává všeobecně rozšířeným jevem. Ovlivňování obrazu světa v nás přes systematické působení na city dospělo k platnosti všeobecně přijímané normy. Pro orientaci zopakujme ještě jednou: post-pravda není žádná pravda. Je to jako pravda etablovaná lež.

cs.wikipedia.org
ceskatelevize.cz
braincube.cz