29. Digitální demence a kybernemoc

1. 10. 2017

Digitální demence a Kybernemoc! – názvy dvou knih Manfreda Spitzera a zároveň dva elektrizující úderné pojmy, s nimiž nás tyto publikace seznamují. Druhá rozvíjí první a navazuje na ni a oběma jde o totéž: varovat nás před nebezpečími digiworldu, a to jeho digitálních technologií. Neboť setkání s nimi nemá jen svoji kladnou stránku, totiž že nám usnadňuje práci a plní naše touhy a sny, jak se nám zdá. Vede také nejen k vytváření závislosti na nich, nýbrž, hlavně v dětství, k nezvratným a přitom neblahým změnám psychiky se zdravotními důsledky. Psychiatr Spitzer má ze své praxe bohaté zkušenosti s těmito jevy a rozhodl se před tímto nebezpečím ostatní varovat, zejména proto, že zavádění digitální techniky je všeobecně a nekriticky podporováno a střízlivé hlasy jsou umlčovány. To je důvod, proč Spitzer sepsal tato svá pojednání, v nichž záporné vlivy digitálních technologií, ať je to televize, počítačové hry, internet, Facebook a jiné sociální sítě, a nyní smartphony, bohatě vyargumentoval a doložil faktickými zdroji, totiž sděleními o vědeckých výzkumech v tomto směru. Zájemce o další informace proto odkazuji přímo k tomuto prameni.

Rád bych si ale přihřál svoji polívčičku a dále se zmíním o tom, co Spitzer už nezmiňuje.

Co se televizního vysílání týká, chci poukázat na zásadní vliv reklamy pro devastaci divákovy psychy. Jednak neustále rozbíjí soustředěné vnímání pořadů, do nichž je začleňována, a jednak destruuje psychiku neustálým opakováním. Opakovaná témata utvářejí (ať živelně, či řízeně) podvědomé postoje, které vedou např. k anorexii, bulimii a různým strachům (jež kupř. nutí „léčit se“ zdravé), stejně jako se to děje při vnímání hlavního programu televize, který, opět živelně, či cíleně, vnucuje divákům podvědomá schémata.

U internetové dostupnosti libovolných sexuálních podnětů a zejména zprostředkování těchto kontaktů vidí Spitzer jen nebezpečí šíření pohlavních chorob. Dovolil bych si při této příležitosti poukázat na hodnocení pornografie jako toho, co nejen uspokojuje, ale i vybičovává a formuje sexuální prožívání tak, že provokuje deviantní sexuální jednání.

Z maličkostí uveďme takové důsledky přetížení počítačem, jako je „myšitida“, tj. nemoc pravé ruky z ovládání myši (podobně jako tenisový loket, příznačně spojovaný s přetížením tenisem).

Jestliže se Spitzer zmiňuje o závislosti, kterou nabízené aktivity na internetu vyvolávají, nevšímá si příliš toho, že tyto aktivity jsou záměrně koncipovány tak, aby tuto závislost vyvolávaly, ať Facebook a spol., či počítačové hry. Sluší podtrhnout, že tato závislost je budována bez ohledu na její záporné vedlejší účinky, jež jinak Spitzer bohatě pojednává.

Ještě jeden motiv mne zaujal: reakce médií a institucí, s nimž se Spitzer setkal a utkal. Zjistil, že to, co se nehodí do krámu převládajících tendencí, je umlčováno a potlačováno. Že volné pole má jen to, co se „nosí“.

Jak posuzovat v této souvislosti vlastní Spitzerovy aktivity? Ani jim nelze upřít jistou tendenčnost. Jako při setkání s médii vůbec je i tu namístě určitý odstup. Ovšem naše zkušenost (má i vaše) s digitální technikou dává Spitzerovi za pravdu.