biboň sod

31. „… děti, psi a kočky!“

20. 11. 2017

Požadavek genderové korektnosti v jazyce, jak si ukážeme, vede k jejímu popření, protože je teoretický, abstraktní a ústí do paradoxů. Je na jazyk přikládán zvenčí a formuje jej jako Prokrustovo lože. Pokud je argumentováno např., že oslovení není doslovné, že nezahrnuje všechny, kdož jsou oslovováni, není to pravda: jazykový úzus ukazuje opak. Oslovíme-li shromáždění Vážení studenti, není to důvod pro znepokojení v tom smyslu, že více než polovinu tvoří studentky (slovo studenti má přinejmenším dva významy: 1. studující osoby mužského a ženského pohlaví, 2. studující osoby mužského pohlaví). A když už řekneme Vážené studentky, vážení studenti, je tu se vší svou naléhavostí problém, že v této podobě (slovo studentky na prvním místě) mluvčí zřejmě podlehl harašení – a když v oslovení na první místo dáme studenty, je hned po ruce výtka sexismu. Pokud si myslíte, že východiskem je shrnující slovo studující, genderová korektnost nás nutí do oslovení Vážené a vážení studující – a jsme opět tam, kde jsme byli – před otázkou, jakému řazení dát přednost. Tak zjišťujeme, že z hlediska genderové korektnosti je původní, tradiční řešení přinejmenším stejně dobré jako ta řešení, jež přicházejí v úvahu po umělých zásazích genderově korektního korigovatele. Pro svou stručnost pak i lepší.

Aktuálně objevená nekorektnost oslovení Dámy a pánové se zdá být napravena souhrnným oslovením Vážení cestující, ale ani tentokrát nemáme šťastnou ruku, protože správněji by mělo být Vážené a vážení cestující, což však vzhledem k možnému harašení a sexismu také není v pořádku. V pořádku ovšem není ani původní oslovení z hlediska úplnosti – na místě by bylo přinejmenším říkat Dámy, pánové, homosexuálové, lesby, transsexuálové, děti, psi a kočky, či ještě lépe … feny, psi, kočky a kocouři. Trvat tedy na genderové korektnosti, nebo dát přednost jazykově přirozenému řešení?

Zmínku si zaslouží také takové konstrukce, jako Studenti/ky dělali/y zkoušky. To se dá sice napsat, ale přečíst nahlas už sotva.

Zvláštní kapitolu tvoří nově se objevivší možnosti reality tak čerstvé, že dosud jsou jazykem nereflektovatelné. Nikoli Matka a Otec, nýbrž Rodič 1 a Rodič 2, což ale u stejnoprávného páru nevhodně liší rodiče na prvořadé a druhořadé, popřípadě áčkové a béčkové.

Je vidět, že náš jazyk čeká ještě dlouhá cesta, plná nepředvídatelných peripetií, k tomu, aby se naučil odrážet a vyjadřovat novou realitu.