35. Zobrazování nahoty

10. 2. 2018

Společnost moderní doby se překotně mění. Tyto posuny zasahují do všech oblastí našeho života a není tedy divu, že předmětem debaty se stává i nahota.

Jak reagujeme na nahotu, je dáno tím, jak je v nás pudová složka korigována společensky. Společenská regulace prožívání nahoty je podmíněna tím kterým společenstvím, jehož jsme součástí, a historicky – mění se v prostoru i čase. Postoj k nahotě je tedy formován společenskými prostředky, a to výchovou, morálkou, právem, veřejnými sdělovacími prostředky. Velký posun nastal s nástupem internetu a moderních technologií obecně.

Estetika představuje zjišťování, jak realita působí na naše city, konkrétně city pro krásno. Oblast nahoty sem patří také. Problém tkví v tom, že nahota se nám nejen líbí, ale že nás i vzrušuje, a podle toho je tato oblast rozdílně sociálně upravena. Před námi se tak ukazuje nutnost hledat hranici mezi tím, co se nám líbí (a je běžně publikovatelné podle zásady co vzrušuje, to se zakrývá) a tím, co nás vzrušuje (a je co do publikování speciálně upraveno). Také tato hranice je v nás zakotvena společensky a vyjadřuje hranici mezi uměním a pornografií.

Jak jsme řekli, realita naší společnosti se děje za pochodu a při neustálých změnách. V čem žila jedna generace, to další generace už vidí jinak. Kde dřív něco znamenalo nestoudnost, tam dnes můžeme odhodit veškerý stud. Dosavadní postoje a reakce, jak jsme se je naučili, začínají být překvapovány novou skutečností a dochází k mezigenerační diskusi. Tak přišel čas i řešit, co zobrazovat a co ne.

Zatím jsme mluvili jen o hranici mezi uměním a pornografií. Zobrazování nahoty však má další rozměr, který symbolizují např. výstavy nahých žen. To už má co dělat s degradací celého člověka na pouhý předmět voyerství, podobně jako je tomu na výstavách preparovaných mrtvých těl. Člověk se tu mění ve zboží podobně jako v případě prostituce. Hodnocení takovýchto případů zdá se být jasné, ale kdoví, co přinese budoucnost a co je příznakem úpadku.