36. Naše naděje

27. 2. 2018

Prognózy vesměs pesimisticky prohlašují, že lidská společenství se vyvíjejí v periodách vznik – rozkvět – úpadek – zánik, a že tedy i naši civilizaci čeká neslavný závěr.

Utěšuji se myšlenkou, že je možná ve vývoji civilizací skryta pomyslná bariéra, kterou když překonáme, bude moci naše světové společenství existovat dál a stabilněji. Přivedl mne na ni překotný vývoj moderní společnosti a vize, že kvantita se mění v kvalitu a tak, jako lze dosáhnout bodu zlomu, kupříkladu bodu tání nebo zápalné teploty, po jejímž dosažení se rozvine hoření, tak se i společnost po dosažení určité meze, startovací rychlosti, kvalitativně změní a objeví se nezhasitelný plamen harmonického vývoje společnosti. Je to vize, že lidská společnost tentokrát přejde přes bariéru (která jinak znamená pád do nicoty) přeskokem na vyšší úroveň.

V tomto případě jde ovšem jen o to, zda se neocitáme ve stejné myšlenkové pasti jako cikán, který říkal: Už skoro ten kůň uměl nežrat, a on mně chcípne.