38. Past

28. 11. 2017. Uveřejněno 20. 3. 2018

Pokud vás zajímá negativní působení televize při deformování představy diváků o světě, jeden z dokladů máme přímo po ruce. Týká se televizních a filmových produktů komunistické éry. Vysílání filmů a seriálů vzniklých v této době se zdá být naprosto neškodné, a proč bychom to nedělali, když jsou divácky zajímavé a nám to ušetří peníze za natáčení původních děl? Jde jim přece hlavně o to, vyplnit zábavně čas!

Opravdu? Vždyť byly natočeny jen proto, aby nám o tom, v čem jsme žili, vtiskly úplně jinou, falešnou představu (a že se jim to dařilo, ačkoli jsme měli realitu před očima!), a teď se tedy děje to, že naše děti po jejich zhlédnutí vidí dobu komunismu skrze růžový nátěr komunistické ideologie a nijak jinak. A diví se nám, co se nám na socialismu a komunistech nelíbilo, protože tu dobu nezažily, jen viděly přes (dnešní) televizi. To Němci byli svého času chytřejší – filmy Hitlerovy éry zakázali a nepustili do kin, natož do televize. A my ten nalakovaný socialismus cedíme do obýváků a oblbujeme těmi pohádkami generaci, která přijde po nás. Jak asi budou vidět naši svobodnou přítomnost a kde vezmou jistotu, kterou máme my, že to, co nechceme, je totalita? Když byla tak okouzlující?

A i kdyby se děti už mezi televizní diváky kvůli sledování internetu nepočítaly, čím jsme my ostatní od totality dál, tím matnější její obraz je překrýván televizní idylkou tak, že jsme schopni volit i komunisty.