39. Matrix

2. 4. 2018

Díky kultovní filmové sérii Matrix se objevily nové významy, které dostalo slovo matrix. Ve filmu se jednalo o uměle vytvořený virtuální svět zásadně odlišný od reality. Odsud se pak odvíjejí významy, které tomuto slovu dává moderní doba. Myslím, že může vyjadřovat skutečnost, v níž žijeme, zejména budeme-li matrix považovat za informační milieu, do něhož jsme jeden každý ponořeni, vytvářené informačními zdroji, např. médii, osobními sděleními, sítí JPP (jedna paní povídala) apod.

Z této definice plyne, že matrix je prizmatem, skrze něž vidíme svět, a že je složen jednak ze všeobecně rozšířených představ, a je tedy do určité míry uniformní, a jednak z představ, jejichž zdrojem je osobní, individuální zkušenost.

Fakt, že jsme ponořeni do matrixu, je dán tím, že většina našeho poznání je zprostředkovaná, že se o světě dozvídáme přes prostředníky, kteří nám obraz světa „předžvýkávají“. Zprostředkovávání umožňuje prostředníkům do naší představy o světě zasahovat, z hlediska zájmů, které prosazují, ji deformovat a někdy místo reality autentické podsouvat realitu falešnou, virtuální.

Problém je přitom v tom, že my realitu nemůžeme vidět jinak než skrze prizma matrixu a že zprostředkovanost matrixu se nedá obejít. Co můžeme ovlivnit (či měli bychom moci v demokratické společnosti), jsou mechanismy, které zprostředkované představy v naší mysli vytvářejí. Můžeme a měli bychom chtít např., aby média deformovala obraz reality co nejmíň. Toho, pokud vůbec, lze dosáhnout skutečně nanejvýš v demokracii; totality jsou totiž na vytváření falešné reality postaveny. Demokracie přináší mnohost informačních zdrojů, takže lze konfrontací posléze dojít k určitější představě o realitě, a zároveň umožňuje sebereflexi občanů, kteří se tak učí kritickému myšlení, díky němuž rozpoznají fakenews a propagandu. Totalita si uzurpuje monopol na informace, které jsou pak tím jediným, co se subjekty dozvědí, bez nějakých vnitřních rozporů, protože jsou jednotně zkreslované.

Do matrixu jsme ponořeni všichni, vidíme realitu jen skrze něj, ale přesto tu existují rozdíly – někdo je v něm ponořen „víc“ a někdo „míň“. Někteří z nás jsou totiž nepoučení – konzumenti matrixu a někteří jsou poučení – mezi nimi pak zvláštní místo zaujímají tvůrci matrixu, a to buď profesionální, nebo laici. Je v našem zájmu, aby bylo co nejvíc lidí poučených a abychom si všichni uvědomovali, jak je matrix tvořen, a mohli tak získat od matrixu jistý odstup a nadhled nad ním.

To je možné jen v demokracii, která umožňuje stále širší laickou tvorbu matrixu (příkladem jsou internetové sítě či Wikipedie). Přitom jde o to, aby se z Facebooku (apod.) nestal, např. díky trolím farmám, Fakebook. Jak jsme už říkali, matrix nelze obejít nebo vyloučit. Matrix nám realitu zprostředkovává. Je třeba vytvářet demokratický, co nejmíň realitu deformující matrix, a tím umožnit svobodné rozhodování. Cesta k demokracii v médiích je vůbec naznačena fungováním internetu. Zásadní je, aby se nestal nástrojem totalitní manipulace.