40. Znovuvynalézat kolo

24. 5. 2018

Dlouhodobost manželského svazku, která dřív byla samozřejmá a řešila všechny možné problémy, jež mohly nastat, se dnes hledá metodou pokus–omyl. Místo aby lidé do vztahu vstupovali s rozhodnutím, že spolu zůstanou za jakýchkoli okolností, jdou do něj s perspektivou, že se můžou kdykoli rozejít.

Teprve po bolestných zkušenostech zjišťují, že v něm měli stůj co stůj zůstat a že by si tím ušetřili spoustu zbytečných trablů, nebo že musejí v dlouhodobém svazku setrvat, protože jim nic jiného nezbývá. Ve jménu jeho výhod zjišťují, že se budou muset smířit s jeho nevýhodami.  Ten, kdo by se rád rozvedl a našel by si milenku, najednou zjišťuje, že na to nemá, má s manželkou společnou hypotéku a má rád svoje děti.

Tito hodnotově nepoučení lidé jsou tak, místo aby se mohli držet věky nalezených, ověřených a tradicí nesených hodnot a způsobů a forem řešení, odsouzeni bolestně znovuvynalézat, sami, pokoutně a na koleně, manželství a rodinu.

Proč je to tak? Je pro to mnoho důvodů. Nikdo jim neřekne: Budete pro děti toho muset mnoho obětovat. Všichni jim říkají:  Běž za svými city, běž za svou seberealizací. Nikdo jim neřekne: Ve dvou, co se na sebe mohou vzájemně spolehnout, se to lépe táhne. Všichni jim říkají: Běž za snem! Ty na to máš! Nikdo jim neřekne: Šetřete každou korunu. Bude se vám to hodit. Všichni říkají: Dopřej si, dokud můžeš. Nikdo jim neřekne: Práce a starost jsou důležitější než zábava. Všichni jim říkají: Není nic důležitějšího než hry. A tak dál a podobně.

A když už si jeden uvědomí, co je podstatné, a chce vztah zachránit, druhý zrovna začne horovat pro svobodu a má partnera za zbytečnou přítěž. To se pak těžko něco buduje, na to musejí být dva. Dva poučení a zralí. Což často neplatí a partneři se učí za pochodu, za pochodu z jednoho manželství do druhého. Smíří se až s tím posledním v řadě.