41. Ježíš znásilňující

28. 5. 2018

Nevím, zda je to dáno specifičností mého dospívání, a možná vám to bude připadat přepjaté, ale na základě toho, co jsme prožil, nenávidím pornografii i všechno pornografii třeba jen připomínající, jako jsou oplzlé vtipy či dvojsmyslné řeči. Není to dáno nějakými vnějšími etickými předpisy, nýbrž se to zakládá na prostém pudu sebezáchovy: nechci se nechat masturbovat. Možná i vy tyto jevy vnímáte a stejně jako mně se vám nelíbí dnes už přepalované erotické scény třeba v divadle. Co se dřív obešlo s náznakem, to se dnes ukazuje naplno. A že něco není v pořádku, dokazuje to, že někteří tento nápor neunesou a odcházejí z představení s tím, že jim toho není zapotřebí. Dřív to nebylo tak zřejmé, ale pro mne veřejné sdělovací prostředky, zejména filmy, to byl neustálý nápor vzrušujících podnětů a já jsem si to vykládal tak, že veřejné sdělovací prostředky vytvářejí tento tlak záměrně, aby posílily manipulovatelnost recipienty: kdo myslí pořád na svoje libido, ten neustále usiluje o realizaci svých pudů a je schopen tomu obětovat vše: manželství, rodinu, děti, a když se tyto hodnoty snaží zachránit, musí zatloukat, zatloukat, a je vydíratelný. Což se hodilo režimu, který tak tahal za nitky a mohl nutit ke spolupráci.

Tolik k Ježíši, který znásilňuje muslimku. V prvé řadě je to úlitba všeobecné masturbaci. Kam až to povede, nedovoluju si popouštět fantazii – ale cokoli může kohokoli napadnout, to bude určitě použito s úmyslem přitáhnout pozornost, bez ohledu na míru vulgarity, jež takové nápady s sebou nesou.