43. Konec experimentu

28. 8. 2018

Nevím, jak dalece vystihuje analýza Michala Pullmanna, založená na dostupných oficiálních (tedy ideologicky cenzurovaných) materiálech v knize Konec experimentu předlistopadové období, ale rád bych se vyjádřil k tomu, co z této analýzy vyvozuje. Tvrdí totiž, že polistopadová společnost se v zásadě neliší od společnosti předlistopadové. Opomineme-li to, o co srovnání opírá, totiž o přetrvávající konformitu občanstva, které se zase utíká do soukromé sféry a dokazuje tím, že se nic nezměnilo, lze s autorovým tvrzením souhlasit, ovšem z jiných příčin, než které uvádí. Myslím, že skutečné příčiny jsou tyto: Debolševizace po roce 1989 byla jen formální. Struktury, na nichž stál socialismus, de facto nebyly rozbity, i když vnější instituce rozbity byly. To, co zůstalo beze změny, jsou komunistické postoje, vnitřní mechanismy, znalosti, přístup k hospodářské moci, jejichž nositeli byli a jsou jednotliví lidé. Vrány zkrátka jen po zatleskání z Moskvy přesedly na jiné větve. A odsud ten marasmus, v němž mizí jakákoli naděje, odsud ta podobnost dnešního režimu s režimem předlistopadovým. Ale v ničem jiném. Represívní systémy typu StB, KSČ či oficiální cenzury neexistují, hospodářství se řídí svobodnou konkurencí, máme možnost svobodného kontaktu s celým světem, máme zkrátka svobodu. A to autor Konce experimentu popírá.