48. WHOLE30

30. 1. 2019

Už poměrně dlouho se ví, že technicky zpracované potraviny nejsou to pravé. Totiž že jejich úprava je zacílena tak, že vytvářejí nezdravé stravovací návyky, které ve svém důsledku vedou k újmě na zdraví.

To ale vůbec neznamená (ač by mělo), že se tomu produkce potravin samozřejmě podřídí a bude provedena náprava. Naopak. Vymýšlejí se stále nové fígle, jak nalákat zákazníka bez ohledu na zdravou výživu, třebaže je zřejmé, že např. v Americe rapidně přibývá obezita, ale i jiné civilizační nemoci.

Jak se může řadový občan bránit? Výrobcům v tržním hospodářství zřejmě nelze nařídit stopku při výrobě nezdravých potravin (když je lidé chtějí), a než k tomu snad ze zákona nějak dojde (jako je tomu nyní u tabáku), zbývá nám spotřebitelům jediná cesta: nezdravé potraviny nekupovat.

Problém je ten, že se těžko poznávají potraviny zdravé a nezdravé.

Melissa Hartwigová (naposledy Deník Whole30, Jan Melvil Publishing, únor 2019) to vymyslela tak, že každý, kdo má nějaký problém související se stravováním, může cca za 30 dní zjistit, co mu vyhovuje a co ne, a podle toho se zařídit. Každý se, radí, může stát sám (když to nejde jinak) experimentátorem, a touto cestou se tedy bránit potravinářským koncernům nabízejícím nezdravou stravu.

Zdravý stravovací styl, který na základě toho přijmeme, by tak měl samospádem donutit výrobce potravin se přizpůsobit. Od nabídky vytvářející poptávku by se tak automaticky přešlo k poptávce vytvářející nabídku.