biboň sod

52. Alexandra Alvarová:
ZNOVUNALEZENÍ ÚCTY K PRAVDĚ
Doba postpravdivá je tu. Přizpůsobíme se?

IMMACULATA, 3/2019, č. 161, s. 8‒9

6. 8. 2019

Euroatlantická civilizace nemůže přejít na orientální způsob myšlení. Na pravdivém přenosu informací jsme postavili naše instituce. Na katolické a protestantské morálce vyrostla naše někdejší buržoazie, na jasném oddělení dobra a zla, pravdy a lži, je vystavěn celý náš systém a civilizační úspěch. Jsme na prahu doby, kdy se musíme rozhodnout, jestli budeme chránit jednu z nejcennějších hodnot, bez ohledu na to, jak velké utrpení nám to může přinést. Nejde jen o nějaké vyvracení poplašných a falešných zpráv. Jde o znovunalezení úcty k pravdě.

Slavný americký historik Yuval Noah Harari tvrdí ve své eseji o vztahu moci a pravdy, že lež je dlouhodobě výhodnější pro udržení jednoty lidského společenství a jde o výhodnější strategii moci. Fikci považuje za účinný nástroj soudržnosti. Jenže existuje jedna civilizace, pro kterou toto tvrzení neplatí. Ta naše.

UKOTVENÝ VZTAH K PRAVDĚ

Vztah k pravdě jako k posvátné hodnotě najdeme již v judaismu, v Talmudu i v Tóře. Pravda je plachtou na moři svatosti, míní Rashi, jeden z prvních, kdo vykládali Tóru. Křesťanství samo stojí na principu, že pravda a láska jsou cennější než lidský život. Středověké a novověké pokusy o reformu křesťanství byly spjaty s krvavými spory o interpretaci pravdy. Křesťanský humanismus a z něj vycházející svět vědeckého poznání, který vyrostl z kulturních kořenů židovských, křesťanských a také helénistických, dal vzniknout společnosti vystavěné na základě poctivého vztahu k formulování a kritickému zkoumání reality.

PROČ SE HARARI MÝLÍ

Harari píše, že teze „Lež je nákladnější“ neplatí, a poukazuje na světové režimy, které na lži stojí, a přesto fungují. Vyzdvihuje roli fikce, která podle něj plní úlohu společenského pojítka. Religiozita je pro něj jen zdrojem manipulace a slouží jako užitečný tvůrce soudržnosti lidí mezi sebou. Dnes je tento názor poměrně módní.

Jenže tohle v naší civilizaci platí přesně naopak. Mimo jiné je to právě podmíněno přítomností židovsko-křesťanského základu. Naše instituce, soudy, ekonomika a další společenské formy jsou stále ještě na hodnotě pravdy fatálně závislé. Přísaháme u soudu, že budeme mluvit pravdu a nic než pravdu. Mnohde ještě lidé přísahají na Bibli, v rámci tradice, která nám ukazuje, kde jsou naše kořeny. Učíme děti, že nemají lhát. Definujeme klamavou reklamu. Postihujeme lhaní při daňovém přiznání. Definujeme technologické normy kvality v leteckém provozu, založené na pravdivém stanovení reálné situace, ne na sdílené fikci.

LEŽ, KTERÁ SE TVÁŘÍ JAKO PRAVDA

Ke kolapsům v této civilizaci dochází vždy, když se lež stane tolerovanou formou institucionální komunikace. Vždyť co jiného byly projevy pádu akcií od Černého pátku nebo nedávný skandál kolem zříceného letounu Boeing? Karteziánské vědecké myšlení se nezrodilo z nicoty a odnikud. Pravda je podmínkou naší úspěšnosti.

Jestliže se nyní Rusko a Čína, dvě bytostně odlišné kultury, pokoušejí pomocí velmi sofistikovaných kybernetických metod destabilizovat Západ s použitím automatizovaného šíření lživých nebo manipulovaných textů, falšovaných sousedských e-mailů pro seniory, fotek na sociálních sítích, vědí velmi dobře, co dělají. Jejich kultury totiž v koexistenci se lží přežívají mnohem úspěšněji, než ta naše.

O PRAVDU ŠLO VŽDYCKY NA PRVNÍM MÍSTĚ

Ať už jsme se jako křesťanská civilizace chovali chvályhodně nebo odporně, nikdy na tomto hodnotovém teritoriu neexistoval orientálně vlažný vztah k pravdě, který je doprovázen blahosklonnou tolerancí, tak jak ji popisuje Yuval Noah Harari v případě Osmanské říše před 400 lety, kde vedle sebe koexistovala různá náboženství.

Nacisté, na které Harari v eseji poukazuje jako na příklad úspěšného soužití moci se lží, vydrželi schizofrenii mezi apokalyptickým mysticismem a racionální organizací koncentračních táborů jen dvanáct let. Komunismus, který Harari nesprávně přirovnává ke křesťanství, vydržel jen šedesát let, a zhroutil se dovnitř. Právě proto, že nebyl schopen zajistit procesy kvality založené na pravdivém přenosu informací. Což ostatně brilantně dokazuje výborný seriál BBC Černobyl, který ukazuje, že k výbuchu v jaderném zařízení a katastrofálním následkům by nedošlo, pokud by proces přenosu pravdivých informací totalita vůbec umožnila.

ÚHELNÝ KÁMEN NAŠÍ KATEDRÁLY

Ano, pravda je složitá, zneklidňující a vytváří málo konejšivé výstupy, tolik vzdálené od uklidňujícího světa populistů.

Pravda skutečně ztratila na přitažlivosti s postupujícím věkem masové zábavy. S příchodem sociálních sítí, kde se každý mohl stát sám sobě novinářem, ztratilo i žurnalistické řemeslo na důležitosti. Přibylo verbálních i fyzických útoků na novináře a média. Dříve museli novináři dlouho studovat na vysoké škole a obhájit svou znalost principů, které nás provázejí zkoumáním informací v informačním smogu. Právě žurnalista a jeho nezávislost na světě moci a peněz se stal průvodcem lidí před nástrahami populismu a autoritářství. Jenže kde není víra, není ani poptávka po pravdě jako hodnotě. V době, kdy je zábavnost cennější zpravodajskou hodnotou než fakticita, jsou profesionální novináři s úctou k pravdě a faktům „přežitek“.

VÍME, KOMU VĚŘÍME?

Novinářská profesionalita byla dřív cenným filtrem, který jsme lehkovážně odhodili na vlnách internetu. Stali jsme se snadnou kořistí propagandistů a marketérů komerčních médií. Nepoznáme, kdo a proč platí šíření kterých zpráv, hltáme všechno, aniž víme, kdo nám ty líbivé pravdy o nepřátelských kmenech a migrantských hordách servíruje. Rozdělení, které spočívá ve vyostření strachu z jiných kmenů, používá propaganda již od staré Číny. Ale internet znásobil následky. Dřív trvalo dlouhá léta rozpoutat válku. Dnes stačí rok intenzivní nenávistné kampaně na Facebooku, jako se to stalo při genocidě v Myanmaru.

Pravda je naší největší silou i Achillovou patou. Přenos pravdivých informací, schopnost vytvářet a často i za cenu krvavých omylů docílit shody o tom, co pravda je a není, to je to, co činí naši civilizaci výjimečnou.

Pohrávat si s myšlenkou, že fikce je na stejné hodnotové úrovni jako pravda, protože odjakživa přinášela mocenský profit, je popřením základního předpokladu našeho přežití. Pokud obětujeme pravdu jako výjimečnou, nezávislou a dominantní hodnotu naší civilizace, pak zanikneme rukou moderních propagandistů možná ještě dříve, než nás udolá klimatická katastrofa.