61. Demokracie a moc

21. 3. 2020

V souvislostí se společností se často hovoří o moci. Mít moc v tom případě pro jejího člena znamená mít možnost rozhodovat o věcech a jiných lidech. Člověk může mít moc politickou, ekonomickou nebo sociální. Demokracie pak je společenské zřízení, kde je politická moc přidělována volbami.

Moc je svěřována tak, že ten, kdo jí má nabýt, je umístěn do pozice moci, což jsou taková místa ve společenské struktuře, v nichž jejich držitel rozhoduje o věcech a ostatních členech společnosti.

Fakt, že se člověk v pozici moci zabydlí, to znamená, že své jednání v ní začne podřizovat svým zájmům namísto toho, aby jednal v zájmu celé society, se snaží demokracie řešit dočasností pobytu v pozici moci. Na každý pád však po dobu pobytu ve funkci záleží jen na dobré vůli mocného, zda toho bude zneužívat, nebo ne.

Pozice moci se vytvářejí napříč celou strukturou společnosti. Jak jsme uvedli, existují politické pozice moci. Vedle toho ale také pozice moci ekonomické a sociální. Všechny jsou v moderní společnosti ustavovány či regulovány zákonem; politické pozice moci jsou doplňovány (viz výše) volbami, ekonomické pozice moci jsou utvářeny volným trhem a jsou dány buď soukromým vlastnictvím, nebo na základě pracovní odbornosti, sociální pozice moci vznikají na základě sociálních vztahů (např. příbuzenských, zájmových apod).

Zatímco obsazování politických pozic moci podléhá částečné regulaci volbami, zbývající pozice moci jsou obsazovány víceméně živelně. Dochází tak k situaci, kdy reálná struktura pozic moci se ocitá mimo společenskou kontrolu a reálnou moc získává skupina lidí, kteří mají reálnou moc, tj. obyvatelé souhrnu pozic moci.

V demokracii tak po volbách dochází na sice omezený, ale dostatečný čas k vládě zmíněné skupiny mocných, která pravidelně uplatňuje svoji moc skrze celou deklarovanou demokracii a v rozporu s ní, i když se jejich společnost jako demokracie tváří. Zachovává její formu, ale její praktická realizace, výklad jdou proti zájmům většiny, protože uskutečňují jen zájmy mocných.

Jakým způsobem se to děje, naznačuje případová studie, která vznikla na základě sdělení (Tomáš Nídr: Na kolik přijde vystudování školky, Deník N, r. 2, č. 47, s. 16) o způsobu fungování konkrétní instituce v Peru, a to soukromé školky v Limě:

Rodiče dítěte, které chtějí posílat do školky, dostanou obsáhlý seznam věcí, které musejí pro dítě nakoupit a školce poskytnout, i když je očividné, že je dítě může využít jen z nepatrné části. Dřív jsem se divil, říká informátor, dnes už chápu, „že školní pomůcky jsou takovým ,osobním ohodnocením‘ pro špatně placené zaměstnankyně, které si zpětným prodejem přebytečného materiálu vylepšují mzdu“. Kromě školkovného, které také není zanedbatelné, se pak platí za slavení různých svátků podle dispozic školky. A navíc musejí rodiče mezi sebou každý měsíc vybrat na prezent pro paní učitelku.

Zmíněný příklad v detailu dokládá, jak funguje zákon, když je v konkrétním provádění dotvořen tak, aby realizoval zájmy mocných, které jsou v rozporu se zájmy podřízených.