64. Skládání aneb Jízdní řád rychlíků

1. 5. 2020

Některé artefakty vznikají z toho, co dům dal – koláže, či plastiky ze starých věcí nebo starého železa. Připomínají nám tak princip skládání, skutečnost, že situace má v sobě klíč ke svému řešení. Pokud se to tak nejeví, máme pak vyčkat a zároveň postupně zkoušet, dokud se dveře neotevřou, a nelámat věci přes koleno. Ve správný čas se otázky samy zodpovědí, věci dojdou k řešení. Je to projev jakýchsi zákonitostí, jimiž se řídí realita a s nimiž bychom měli počítat i my. Nemají žádné racionální zdůvodnění, ale realita se podle nich chová. A my bychom se měli chovat v souladu s tím – spíš než striktně racionálně bychom měli jednat instinktivně, jak to dělají zvířata: zkoušejí a realita se jim otevře. Je to jako čekání na inspiraci – a když přijde, je vhodné zavčas konat, využít šanci. Jako když čekáš, až ryba pohne splávkem – a pak zaseknout. Máme sklon naříkat, jak složité je žít. Vrabec nenaříká – a žije. Nestarejte se. Hledejte klíč. Kdo hledá, ten najde. V naší malinké stanici někdy náhodou zastaví i rychlík.