66. Čtení Nástinu filozofie vědy

15. 5. 2020

Obsah

Na základě knihy Lukáše Hardwigera Zámečníka Nástin filozofie vědy (Host, Brno 2015) se pokusíme načrtnout možnou koncepci filozofie vědy. Vychází z představy, že z filozofie jako počáteční sumy vědění se postupně vydělily speciální vědy, jež se vyvíjejí ve střetání odpovědí na nalezené otázky. Celý proces podle nás tenduje k obnovení jednoty sumy poznatků, jež se vytvoří na základě narýsovaném filozofií. V zaměření skrze pojem paradigmatu jako způsobu pohledu na svět (s. 138, Kuhn) vidíme konstituování vědeckého paradigmatu (paradigmat), jež se vyvíjí řešením paradigmatických hádanek (139, Kuhn), přičemž nalezená řešení jsou odvržena, nebo zůstávají. Tak se utváří progresivní posloupnost teorií (150, Lakatos), z nichž jádro přetrvává (posl. obr. 147, Lakatos). Jádro je dáno fakty, empirickou bází (21–23), jejichž „ochranný obal“ (147, Lakatos), výklad se postupně modifikuje a vyhraňuje. Paradigma se mění, fakta zůstávají a kumulují se. Tak se vytváří progresivní posloupnost teorií (150, Lakatos). Nesouměřitelnost teorií napříč paradigmaty (k tomu 145, Kuhn) neplatí – teoretické systémy nejsou nepřeložitelné (153–154, Davidson). Můžeme konstatovat princip shody poznání napříč časem, prostorem a subjekty, která je dána tím, že je stále reflektováno totéž – realita. Vědci vázaní různými paradigmaty se pohybují v různých světech (132, Kuhn), ale zároveň v jednom světě – v realitě. V teoriích lze tedy konstatovat stálé jádro, jež si vysvětlujeme objektivní existencí reality, která je tak dokázána (176, Stenger).

Nezávislá empirická báze neexistuje, empirie je vždy infikována teorií (129, T-L). Východiskem poznání je to, co je subjektu a objektu společné – model reality realizující se ve vědomí, to, co je společné vědomí a realitě. K zahájení vědeckého zkoumání je potřeba mít už alespoň rámcovou představu toho, co chceme pozorovat (130, Popper), tedy připravený subjekt s jeho světonázorem a paradigmatem.