67. Teorie a praxe

17. 5. 2020

Obsah

Z úst osoby, jež nechce být zmiňována, zaznívává tato charakteristika: Některé národy vymýšlejí pravidla, aby je dodržovaly, my jsme ti, kdož po stanovení nějakého pravidla hned vymýšlíme, jak je obejít.

Myslím, že to souvisí se skutečností, že vedle psaného práva existuje jeho realizace, jako to, co je živelně, díky svobodě dotvořeno v jeho rámci, a vesměs se tato tvorba opírá o individuální zájmy zúčastněných (my chceme toto, vy chcete toto, a tak to uděláme takhle). Poštovnímu poslíčkovi dávám tringelt, aby poštu doručoval, jak má (protože jinak se s ním domluvit nelze). Šedivá je každá teorie, zelený je strom života – ano, praxe je velmi jiná, než jak se nám říká, že by měla fungovat, teorie vymezuje jen mantinely našeho podnikání a uvnitř se fantazii meze nekladou. Uveďme takovýto příklad: Před lety se prodával dům. Realitní kancelář (inzerovala, že převod provede zdarma), si nechala podepsat, za kolik se dům prodá. Náhodou se zjistilo, že si od nabyvatele vyžádala o dost víc, a inkasovala tedy značný zisk. S touto utajenou provizí se prodávající smířil, protože jinak byly s prodejem jenom potíže.

Nerad bych zobecňoval, ale ve smyslu úvodní věty si myslím, že taková je praxe všeobecně a že se vždy uspokojuje i reálný individuální zájem účastníků. Ono se to vždycky nějak udělá, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.