68. Jasné slovo: oligokracie

22. 6. 2020

Obsah

Máme-li demokracii, jak je možné, že pro někoho její zákony neplatí? Vnucuje se jediná odpověď: To, v čem žijeme, demokracie není. Buď proto, že demokracie zparchantěla, nebo proto, že jsme ji nikdy neměli.

Náš společenský systém nabízí různé možnosti a lidé je mohou využívat a využívají tak, aby je zneužili ve svůj vlastní prospěch. Je to umožněno faktem, že se systém člení na pozice moci a konkrétní lidé mohou konkrétně uplatňovat svou moc i tam, kde by neměli. Člověk v pozici moci tenduje k tomu, aby svou moc posílil a aby si pozici moci zajistil i pro budoucnost. To je to, co rozbíjí fungování mechanismů, jež mají moc regulovat. Nikdy, zdá se, nebudou tak dokonalé, aby si v nich člověk nemohl v určité míře dělat, co chce. Stále bude mít možnost volit mezi tím, co mu vyhovuje a co ne, a tak přikřivovat svoje jednání oproti jednání, jež by měla zaručovat demokracie. Jak si ti, co mají zkušenost s různými režimy, uvědomili, bez ohledu na systém dobrý člověk se nezmění a darebák zůstane darebákem, a podle toho bude i jednat.

V čem tedy žijeme, když ne v demokracii? Žijeme v systému vlády těch, kdož mají reálnou moc, v oligokracii. Takový systém se vytváří konkrétně a historicky, s daným konkrétním obsazením, a do různých pozic moci dosazuje různě morální lidi. Nesoustředíme-li se na to, že sám systém může být dysfunkční (a přikřivuje si lidi tomu přiměřeně), platí i to, že různě morální lidé mohou fungovat i proti demokracii. Tak se demokracie stává pouze deklarovanou a mění se, pokud jí nebyla vždy, v oligokracii.