26. Věra Nosková: Chraňme muže

18. 6. 2011

Rozhodl jsem se upozornit na knihu Věry Noskové Chraňme muže (nakladatelství Věra Nosková, Praha 2010), protože shrnuje výhrady, které lze vyslovit na adresu současné feministické tendence jak veřejných sdělovacích prostředků, tak i státní politiky. Kniha je o to cennější, že ji napsala žena, a nelze jí proto vyčítat maskulinní jednostrannost. Do role obhájkyně mužské části populace byla V. Nosková dosazena osobním životním příběhem, který líčí v kapitole zmiňující se o syndromu zavrženého rodiče. Poté autorka probírá jednotlivé stránky tématu, v nichž ukazuje, kde jsou muži v nevýhodě. Předestírá ohrožení mužů civilizační (vliv DDT na testosteron), různé typy záporných ženských osobností (na otce žárlící matky, xantipy, hysterky, zlatokopky) a negativní vlivy veřejných sdělovacích prostředků (líčících mateřství jako nepříjemné znevýhodnění matek a překážku v kariéře nebo posmívající se možnosti žen nalézt uspokojení v udržování rodinného krbu), zákonodárství (absurdní důsledky zákona o harašení) a feministických aktivit (s takovými paradoxními závěry, jako je snaha o genderově vyvážené vyjadřování).

Od konstatování, že muži jsou neodmyslitelnou složkou naší civilizace, a to podstatně ji určující a na ní se podílející, přechází V. Nosková ke zjištění, že ženy, ačkoli jsou muži opečovávány a mohou užívat všech výdobytků demokratické společnosti, díky přežívajícím feministickým brýlím to nedokážou vidět, a tedy ani ocenit.

V. Nosková postupně poukazuje na zdravým rozumem neakceptovatelné jevy, jež si uvědomujeme, ale které se bojíme pojmenovat, abychom nebyli označeni za protiemancipační elementy, a v tom je její přínos.