37. Ačkoli

12. 4. 2012

Ačkoli smlouva ACTA se tajně projednávala v podstatě za účasti 37 zemí, což naznačuje její závažnost v tom smyslu, že zřejmě jde o pokus po svém, bez ohledu na veřejnost globálně právně upravit dosud neupravené, kojíme se nadějí, že nejde o celosvětové spiknutí moci, nýbrž o lobbing ač silných, přece jen úzkých zájmových skupin. K tomuto snad možnému výkladu nás vede následující úvaha.

Vědecko-technický pokrok je krutý – ti, co měli dosud velké a snadné zisky ze svých inovací, je ztrácejí díky novým a novým cizím inovacím, a tak dál. Nechtějí se ovšem smířit s myšlenkou, že jsou donuceni k dohánění vývoje, ne-li odstaveni od mateřského prsu, či dokonce odsouzeni do starého železa, a brání se jako kdysi dělníci rozbíjející stroje, jež je nahrazovaly: bojem proti inovacím. Nic jiného není než snaha lobbistů o udržení přežilého statu quo boj za neudržitelnou právní podobu autorských práv, který je tak rozsáhlý, že se stává prubířským kamenem samotné demokracie. Toto konání je téhož druhu, jako úsilí mobilních operátorů znemožnit telefonování pomocí internetu, má totiž stejný základ: vidina dosud samozřejmých zisků se rozplývá. To proto, že pro dosud prosperující nastal čas odejít či se aspoň přizpůsobit.