43. Zklamání a hledání východiska

13. 9. 2012

Propast mezi deklarovaným a faktickým fungováním. Mohli bychom ji vidět jako charakteristickou pro naši politickou scénu a vůbec stav české mysli, zvláště uvážíme-li čtyřicet let života ve společnosti, kde se praxe na hony lišila od hlásané ideologie, ale možná je to problém obecnější. Je však holou skutečností, že je pro Česko příznačná.

Stačí připomenout různá výběrová řízení, kdy se formálně dostojí zákonným závazkům, aby výběrová komise svobodně vybrala zájemce, který je jí jako favorit znám předem, protože přišel ne na základě inzerátu, ale přes známost. Vůbec nahodilé známosti tvoří páteř našeho konání, nikoli racionální zákonný postup. Proč dáváme přednost známosti před zákonem? Rozhodující je tu osobní vztah a prospěch, a to pak jde všechno ostatní stranou. Nějaké vyšší principy nám mohou být ukradeny. Ty jsou jen pro ty, kdo deklarovanému věří a dosud se nesetkali s faktickým fungováním.

A tak je to i v politice a ve fungování demokracie (u nás). Faktické fungování každého účastníka semele a donutí hrát hru spolu. Tolik k příčinám zklamání. A východisko? Faktický a ne jen deklarovaný důraz na morálku ve všem, ve sdělovacích prostředcích, ve fungování právního systému, policie včetně protikorupční, atd. Což je v podstatě nerealizovatelné, protože etablovaný systém je založen na rozporu mezi deklarovaným a faktickým. Musely by se zmobilizovat síly pro čisté fungování a v rámci demokratických (ne jiných) mechanismů převzít moc, ovšem už to je iluzorní: první budou vždy ti bezcharakterní, kteří jsou schopni deklarovat v pravý čas na pravém místě cokoli. Nadějí je, že vše se postupně vyvíjí; jenom nevíme, kam. Dvacáté století bylo stoletím vývoje demokracie i totality. Uvidíme, kam nás to v digiworldu zavede. Jen se musíme každý na svém místě snažit jednat pro dobrou věc.