54. Kudy ven

20. 9. 2013

Svého času jsem delší dobu zastupoval vedoucího. Ke svému údivu jsem posléze zjistil, že mne ta funkce formuje: pod tlakem úkolu, který jsme měli splnit, jsem začal být citlivý na to, jak kdo pracuje, jak využívá pracovní dobu apod. Protože mi to do té doby bylo jedno, prožíval jsem své nové pocity jako velmi nepříjemné a neztotožnil jsem se s nimi. Kdo se s nimi identifikuje, o tom se myslím říká, že mu funkce vlezla do hlavy. A tento slovní obrat skutečně vystihuje, co se to děje. V takovém případě je vnějším nastavením, požadavky funkce, určováno nastavení vnitřní, způsob myšlení.

Tehdy jsem tedy poprvé prožil fakt, že pozice moci formuje toho, kdo ji zaujímá. Člověk přichází do určité pozice moci, do určité struktury, která je dána a která vyžaduje určitou strukturu vstupujícího subjektu, a tam, kde tato vnitřní struktura chybí, si ji v subjektu dotvoří, donutí subjekt prožívat a jednat po jejím, tak, jak to sama vnější struktura vyžaduje.

Chtít vnější strukturu zevnitř změnit je bezpředmětné. Subjekt se buď musí přizpůsobit, tedy držet hubu a krok, nebo odejít.

Vnější strukturu lze změnit jedině shora, z řídící pozice moci, ze které se určují pravidla pro pozice moci jí řízené.

Problém ovšem není tak jednoduchý, jak se zdá. Pozice moci sice určuje vnitřní strukturu subjektu, ale ať chceme, či nechceme, vždy mu ponechává určitou volnost jednání. Člověk v pozici moci je vnitřně svobodný a může svou vůli uplatňovat tam, kde mu to pozice moci umožňuje (a tak můžeme najít dobrého vedoucího vedle toho, který je pes). Proto je velice důležité, jaká osobnost se do té které pozice moci dostane, jak je způsobilá odborně i morálně. Záleží na tom, zda pochopí své fungování v pozici moci jako službu a bude jednat v jejím duchu, nebo zda bude pozici moci zneužívat.

Proto je pro možnou změnu rozhodující, jaká osobnost se dostane do řídící pozice moci. Pro fungování společnosti je nyní samozřejmé, že do těchto pozic moci se dostávají lidé systému, vychovaní a připravení dosavadní strukturou pozic moci, kteří slouží systému, jsou poslušní a jsou daleci toho, aby o změně jen uvažovali, natož aby ji vnášeli.

Kdo chce změnu, je člověk, který si na vlastní kůži prožil dysfungování systému a to je mu proti mysli. Jde o to, sdružit tyto lidi, vybrat odborně a morálně způsobilé a prosadit je do řídících pozic moci. Oni se pak mohou stát těmi, kdož prosadí konstruktivní změny systému, a tedy i požadavky na fungování v řízených pozicích moci.

K významu řídících pozic moci pro řízené pozice moci má co říct analýza fungování úspěšných podniků z hlediska pravidel vnesených do nich zakladatelem. Jak se říká, ryba smrdí od hlavy, a stejně je to i naopak: Ryba voní od hlavy. Zjišťuje se, že role osobnosti v řídící pozici moci je tak zásadní, že odchod zakladatele z ní vede často k tomu, že v řízených pozicích moci dochází k dysfunkcím, ba že se daná firma zhroutí a jen málokdy se za zakladatele najde vhodný nástupce, protože nebyl včas vybrán a vychován.

Domnívám se, že by měl být shora vhodnými osobnostmi nejdříve dotvořen systém výběru vhodných osobností do řízených pozic moci a zároveň systém pravidel vyžadovaných tou kterou pozicí moci. Jen tak se lze vyhnout „samosvornosti“ systému, který má tendenci se beze změn replikovat a stále stejně spoutávat osobnosti v pozicích moci.

Z uvedeného je zřejmé, že mluvíme o jakési tiché revoluci. Ta ruská se kdysi pokusila na zelené louce vystavět novou strukturu pozic moci s novým osazenstvem, ale neměla ani vhodné osobnosti, ani vhodnou koncepci struktury pozic moci, a proto vytvořila totalitu.