60. Boj s vírou

14. 11. 2013

Ateismus a víra

Dějiny 20. století jsou dějinami pokračujícího zápasu ateismu a víry. Vedle pozvolné degradace víry v demokraciích jsme svědky systémového zápasu státních institucí s vírou v totalitách. Soustředíme-li se na sovětskou totalitu, musíme konstatovat, že tam, kde jde o víru zakořeněnou, bývá totalita dohnána až k fyzické likvidaci nositelů víry. Ti, jejichž víra není tak pevná, fyzickému a psychickému násilí podléhají a náboženské vzorce myšlení svým dětem nezprostředkovávají, což v případě skalních nositelů víry neplatí. I když stát využívá veškerých nástrojů působení, stačí, aby byla dítěti předána víra (jako základní prizma, jímž vidíme svět) rodičovským příkladem a působením a její ateistická náhrada ztrácí svou sílu a přesvědčivost, což platí zejména o tzv. vědeckém světovém názoru, který byl vzhledem k složitosti reality, již měl pokrýt, primitivní. A ani dnes neodpovídá na prosbu o pomoc, o kterou lze žádat Boha modlitbou, nelze v něm zakotvit morálku a díky svému omezenému dosahu (vědecké poznání má své meze) sám vede k „něcismu“, tj. k předpokladu „Něčeho“, co svět stvořilo, co je tu s námi a nad námi, a odsud už je to jen myšlenkový krůček k víře. Tak se stává, že i dítě – rodilý ateista začne posléze hledat a víru objeví.

Souboj věr

Víra je něco vrostlého, co lze, jak jsme viděli a jak dosvědčují celé dějiny, jen obtížně vykořenit, případně změnit. O to problematičtější je soužití různých věr, k němuž jsou nucena různá náboženství právě v současnosti, v období globalizace. O to větší význam má ekumenismus nebo z něj vyrůstající myšlenky Hanse Künga (světový étos) o hledání společné řeči v oblasti etiky, jež by měla umožnit společné soužití různých věr, když nepřichází v úvahu víra jediná, sjednocující.

S. K. Dakov: Odpusť, Natašo!
http://old.prikryl.info/uploadfiles/odpust_nataso/odpust_nataso.html

Karel Otčenášek (ed.): Kamínky 1–4, Hradec Králové 2000, 2000, 2001, 2002

Hans Küng: Světový étos. Projekt (1989, česky Archa 1992)