61. Krize hodnověrnosti vědy

25. 11. 2013

To, co nyní můžeme konstatovat kolem sebe, je chaos vzájemně se překřikujících hlasů. Dosud jsme v něm coby opěrný bod měli vědu jako nositelku pravdy. S nastupující iracionalitou však zjišťujeme, že ta si obléká její plášť a začíná se tvářit vědecky, zatímco věda sama se stává služebnicí komerce. Věda, místo aby podávala objektivní zprávu o realitě, začíná pracovat na zakázku a vyrábí účelové „pravdy“ tak, aby podpořila reklamu toho či onoho produktu nebo té či oné ideje. Že může sloužit ideologii, jsme si dlouho nepřipouštěli. Dokud jsme neviděli, jak otročí Stalinovi a Hitlerovi. Nyní tedy vedle toho posluhuje i kšeftu.

Zjišťujeme, že reklamu najdeme všude, nejen zjevnou, ale zejména skrytou, nejen jako reklamní bloky v novinách, časopisech a televizi, ale i v knihách, kde jsou zmiňovány jen ty produkty a osobnosti, které si to jako reklamu zaplatily. Do sdělovacích prostředků se vedle toho, co budí zájem, tak vpustí jen ty motivy, které takto nesou zisk. A stejné je to s vědou: říká se jen taková pravda, která se dá prodat.

Jako by vědci zapomněli na svůj promoční slib, který by po mém soudu měl obsahovat klauzuli o úsilí vědy hledat pravdu ve smyslu Husova hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž pravdu, braň pravdu až do smrti a měl by jim být tak svatý, jako lékařům Hippokratova přísaha.