70. Tendence k totalitě

17. 8. 2014

Na vývoji revolucí několika posledních století je vidět, že panstvo, ať je jakéhokoli původu, sebezáchovně tenduje k totalitě (a to i v demokraciích). Totalita pak se opírá o masově šířenou ideologii, která je vystavěna na principech, jež uvedly revoluci v pohyb. Ideologie je takový světový názor, který přijatelně odůvodňuje praxi panstva. Přičemž „přijatelně“ neznamená pravdivě, nýbrž to, že z hlediska recipientů odpovídá na všechny otázky tak, aby odpovědi usměrňovaly jednání recipientů směrem žádoucím pro panstvo. Rozdělení na panstvo (ti, kdo mají moc) a poddané (ti ostatní) se stále nedaří překonávat a zdá se, že samozřejmě vyplývá z lidské přirozenosti. Lze se s ním snad vypořádat detailní dělbou moci a zabezpečením obsazování pozic moci jim odborně i morálně přiměřenými subjekty. Pokud nebude každý z nich Brutem, stále hrozí vítězství Césarů. Ovšem Brutovo řešení bylo ve své době bezvýchodné, protože má smysl jedině jako celospolečenský mechanismus, který panstvo vtěsnává do demokratických mezí (jeho čin byl stejným výkřikem do tmy, jako bylo u Tolstého (Vojna a mír) antimilitaristické vystoupení osamělého vojáka ve válečné vřavě).

(Celý tento text vznikl jako zobecnění čerstvé zkušenosti, že (někteří) naši volení zástupci zneužívají moci, která na ně byla delegována, k potlačování své kritiky.)