72. Dobro a zlo a něco mezi tím

27. 8. 2014

Mluvíme o dobru a zlu, tedy v dichotomii černá a bílá; dá se však skutečnost takhle posuzovat? Není všechno „něco mezi tím“? Např. osvobozenecký boj, revoluce – z hlediska těch, kdož se chtějí osvobodit, je to dobré, ale z hlediska těch, kdož udržují pořádek, je to špatné. Můžeme tedy vůbec o něčem říct, že je to dobré, či špatné?

Dvouhodnotová dvojice abstraktních kategorií dobro–zlo vznikla jako nástroj posuzování lidského konání z hlediska jeho žádoucnosti, či nežádoucnosti. Dají se tedy zredukovat na pouhé Ano a jeho negaci. Pomáhají nám jednat, pomáhají nám poměřovat možnosti jednání a třídit je do dvou skupin: na to, co uděláme, a to, co neuděláme. Zmíněné kategorie jsou relativa: definují náš vztah k té které skutečnosti a umožňují nám tím pohyb v realitě. Bez okamžitého rozhodování, co dělat a co nedělat, se  neobejdeme. Řekneme-li o něčem, že je to dobré, či špatné, vyjadřujeme vůči tomu náš vztah. Z tohoto hlediska jsou to kategorie nanejvýš konkrétní, při posuzování se naplňují konkrétním obsahem a ten je jimi poměřován. Stejně konkrétní jako obsah jsou pak i kritéria, podle kterých určujeme, co je dobré a co špatné. Nacházím tu podobnost s lékárnickými váhami: Váhy samy, to jsou pojmy dobro a zlo. Závaží, to jsou kritéria; to, co klademe na druhou misku, je posuzovaná realita, a buď převáží udělat, nebo neudělat. Jen výjimečně se ručička zastaví na nule a my jsme nerozhodní. Většinou se nám ukáže Ano, nebo Ne, Dobré, nebo Špatné. Tak se z barevné reality stává ona eticky zaměřená černo-bílá.

(Něco jiného jsou ovšem kategorie dobré – špatné mimo etiku, mimo naše rozhodování o vhodnosti toho kterého jednání. Také vyjadřují náš vztah k nějaké skutečnosti, ale z hlediska její přijatelnosti, či nepřijatelnosti pro nás. Takový smysl mají ve výrocích Je mi dobře, Jablko je dobré ap.)