74. Technicky možné (o morálce)

7. 9. 2014

Dvacáté století bylo stoletím, které přineslo nebývalý rozvoj toho, co je technicky možné. Je-li něco technicky možné, neznamená to, že je to dobré. Stačí připomenout takové notoricky známé zjištění, jako možnost ze světa lidskými silami sprovodit dosud nebývalé množství lidí, ať máme na mysli vyhlazovací tábory, umělý hladomor, genocidu, atomové zbraně nebo potraty.

Jsou ovšem i možnosti, u nichž záporné znaménko není tak zjevné či s ním vůbec nepočítáme – třeba všechny technické možnosti rozvíjející blahobyt, nebo internet či umělé oplodnění. Přitom ale se i po jejich vzniku objevují problémy, zejména kolem právní úpravy jejich existence, potažmo morálních postojů vůči nim.

Jsou okamžiky, kdy ještě nevíme, co si o těchto problémech máme myslet, jaká stanoviska vůči nim zaujmout, jak se v tom kterém případě rozhodnout, jak jednat. To proto, že technické možnosti v dnešní době mají předstih před právem a morálkou. Jsou tu a realizují se dřív, než právo a morálka se k nim mohou vyslovit.

Jak jsme výše konstatovali, ne všechno, co je technicky možné, je také vhodné realizovat. Tak například v oblasti balzamování se objevily možnosti, o kterých se faraonům ani nesnilo. Mrtvá těla je možno preparovat tak, že vydrží ne-li věky, tedy alespoň dlouhodobě, jak jsme zatím svědky, nepodléhají rozkladu. Co si s touto technickou možností počneme? Budeme svoje mrtvé předky takhle preparovat a uchovávat je ve svých příbytcích? Nebo budeme s mrtvými nabalzamovanými těly zacházet jako s každou jinou hmotou, různě je upravovat, pitvat a předvádět výsledky naší tvorby veřejnosti? Jistě vás napadnou i další příklady toho, co je nyní technicky možné...

Jiná je ovšem otázka, co z toho skutečně budeme dělat, co si nyní vezmeme za normu, upravující naše jednání tváří v tvář našim novým technickým možnostem. Víte už, čím a jak se v tomto případě řídit? Já ne.