75. Je, co je, a není, co není...

7. 9. 2014

Poté, co byly právně upraveny homosexuální vztahy, se zjišťuje, že to nestačí; ať chceme, či nechceme, tento typ právní úpravy s sebou nese další důsledky. Už teď existuje na tisíc dětí, které žijí uprostřed homosexuálního svazku a je třeba upravit jejich právní postavení. Jak, to je otázka.

Zkusme se zamyslet, jak k tomu došlo. Lze se domnívat, že tam, kde předpokladem narození dítěte je odpovědný vztah muže a ženy, není možné, aby se v homosexuálním svazku objevilo dítě. Při rozvolnění tohoto vztahu jsme však svědky, že někteří homosexuálové se chovají bisexuálně – lesbičky se nechávají nezávazně oplodnit, aby vyšly vstříc svému zdravému mateřskému pudu, homosexuálové mají děti se svými přítelkyněmi.

Přítomnost dětí v homosexuálním svazku je tedy technicky možná, a to nemusíme uvažovat ani o další technické množnosti, kterou nám dnešní doba nabízí – umělé oplodnění. Dotáhne-li se pak tato linie právně ad absurdum, nic nebude bránit tomu, aby homosexuální páry dítě adoptovaly. Je to totiž technicky možné.

Tam, kde vedle nabídky přebytečných „moderních sirotků“ z rozvedených manželství a nechtěných těhotenství existuje poptávka po dětech v homosexuálních svazcích, není nic jednoduššího než přijmout tento nabízející se oslí můstek a uzákonit jej. Je to totiž technicky možné.

Je ovšem na místě se ptát, zda je to dobré. Ani v tomto bodě, jako v předcházející úvaze o technicky možném, si nejsem ničím jist.

(Pro orientaci: Napsal heterosexuál žijící dlouhodobě v jednom manželství.)