76. Slib

10. 9. 2014

Hlavní námitka, když se mluví o nerozlučitelnosti manželského svazku, zní: A co když lidi zjistí, že se k sobě nehodí, že si vybrali špatně? Na to je jediná odpověď: Musejí si vybrat odpovědně. To znamená, že když už si vyberou, musejí počítat s tím, že je to na celý život. Protože úkol postavit děti do života si to vyžaduje.

Jak se při tom nesplést? Zatímco dnes je preferován výběr podle citu, je na rozdíl od toho třeba vybírat si podle citu i rozumu. Vybírám-li si totiž podle citu, vybírám si jen na dobu trvání citu, a jakmile se citová vazba oslabí a objeví se city jiné, je to signálem pro zastánce rozlučitelného manželství pro jeho rozbití a budování jiného vztahu.

Ne tak ten, kdo uznává vedle citu i rozumovou úvahu. Má i jiné důvody, proč se pro manželství rozhodl, a navíc ví, že cit je kolísavý a je třeba vztah neustále budovat, i když cit odeznívá. Ví, že partnery spojuje něco víc než jen cit, je to vzájemné pochopení, vzájemná důvěra, možnost jeden na druhého se spolehnout a vzájemně si pomoci, a v neposlední řadě možnost společně pečovat o děti a vytvářet jim bezpečné zázemí, domov. A když tohle partneři uváží, i cit se poddá a posílí jejich svazek.

Jde jen o to, najít takového partnera, který má hierarchii hodnot postavenou stejně. Totiž který uzná, že když nás osud spojil, díky dětem nerozlučně, měli bychom společnou cestu projít se ctí.

Takový smysl má manželský slib. A je-li dán, měl by být i dodržen, jinak nemá žádný smysl.