Mám dojem, že s revolučním hnutím je to jako se
svastikou. Tu zdiskreditovali fašisté, ono pak komunisté. Proto se dnes
tak těžko hovoří o tom, čím revoluční a dělnické hnutí přispělo
pokroku. Asi ze mne mluví natlučené komunistické paradigma, ale nemůžu
si pomoct a myslím si, že protest proti tvrdým podmínkám kapitalismu
byl na místě a že dělníci odvedli i dobrou práci. Ostatně nebyli tu jen
komunisté, ale také sociální demokracie. Ovšem začnu-li kritizovat
současný režim, nejen já mám pocit, že mluvím jako komunista, a mám z
toho strach. Kde je ta hranice, která určí, co je únosné a co je exces?
Možná by pomohla právě sociální demokracie, kdyby ona sama měla už
jasno, co s komunisty. Doufám, že jednou budou pasé a že to cenné, co
ukradli, se vrátí do naší myšlenkové pokladnice.
