79. Informační inflace

20. 3. 2015

Současná doba, éra nebývalého rozmachu sdělovacích technologií a internetu, s sebou přináší nové jevy: informace se šíří globálně a masově, okamžitě a všeobecně, bez ohledu na hranice, informačního toku se účastní dosud nebývalé množství lidí a informace, které se tak mohou šířit, produkuje stále víc lidí.

Člověk je díky tomu ze všech stran bombardován informacemi, jejichž kvalitu co do pravdivosti, relevantnosti a důležitosti je stále méně schopen posoudit. K vezdejšímu dění se má možnost vyjádřit stále širší okruh samozvaných komentátorů a jejich recipienty, chtěj nechtěj, se stává skoro každý. Zejména na internetu a v mejlové poště vládne bezbřehá svoboda a něco jako výběr objektivních informací z té záplavy, tedy něco jako cenzura s kladným znaménkem, se tu neuplatňuje. Vše závisí na svobodné vůli a postojích jedinců informace produkujících, kdokoli může říkat cokoli.

Tato skutečnost, tento chaos překřikujících se hlasů, kdy není zřejmé, čemu věřit a čemu ne, tato rozsáhlá sdělovací demokracie, si vynucuje nový postoj k informacím. Člověk musí být a stává se méně důvěřivým, nepřikládá informacím i přes jejich drastičnost či senzačnost takovou váhu, je více kritický, nedá se tak snadno obloudit a zmanipulovat a je zvyklý brát s rezervou sebelíp formulovaný a sebeobjevnější výklad skutečnosti.

Díky mnohosti zdrojů ty přestávají být vzácné a autoritativní, jako tomu byl ještě donedávna, recipient tu dostává demokraticky, za stejných podmínek a na stejné úrovni naservírované ty nejmožnější i nejnemožnější ideje, náhledy, názory a postoje a může si z nich svobodně a kriticky vybírat – žádná informace díky možnostem, které má každá, není a nemůže být zvýhodněna, tato sdělení jsou tu a ten, kdo má možnost kritické volby, je po všech zkušenostech skeptický recipient.

Informační inflace vede k tomu, že váha informací přestává být přeceňována, protože se nemůže uplatnit informační monopol. Díky kritičnosti recipientů není snadné je obalamutit a v této globální informační odstředivce se automaticky informace roztřídí na ty, které mají nějakou váhu, a na ty, co jsou jen nafouknuté bubliny.

Zatímco dřív byly zárukou objektivity informace vnější mechanismy (možnost přístupu k publikování, přes řadu vnějších sít (recenzní řízení, cenzura apod.), k informačním zdrojům, jež mohly být a byly kontrolovány mocí), dnes lze publikovat téměř cokoli a v libovolném rozsahu a zhodnocení objektivity je ponecháno na recipientech. Až vědomí této skutečnosti může výběr informací a jejich podání zpětnovazebně formovat u zdrojů informací autocenzurou, aby to jejím působením přispělo k jejich výběru do klubu informací relevantních.

Kniha a noviny, jako donedávna, už nejsou posvátnou krávou, na níž se mohli podílet jen vyvolení, dnes si může knihu vydat a v internetových novinách publikovat téměř každý, a tak se nebývale rozšířila komunita publikujících i informace vnímajících. Názory jsou vzápětí komentovány protiargumenty, myšlenka stíhá myšlenku a postoje a náhledy se nebývale rychle a masově tříbí, témata jsou vyčerpávána do nejmenších detailů a tam, kde dosud platilo omezení na jednu autorskou mysl, se kolektivní myšlenkovou účastí vytvářejí soubory myšlenek bez ohledu na autorství.

Ano, kritické vnímání informací je únavné, alespoň zpočátku, než získáte jistý odstup a začnete vidět základní obrysy v té změti se rýsující reality. Po tom hledání se vám může zdát, že všechny informace jsou na stejné úrovni a že je to vše jen další blábolení. Nevzdávejte se však. Jednou nánosy lží oprýskají a vyvstane pro vás zpod nich vystupující pravda.

Ano, může to být únavné. I k tomu vede „necenzurovaná“ svoboda. Přesto mám raději tuto svobodu, kde vím, že můžu být a jsem oblbován (někým tak a jiným jinak), než totalitní sdělovací prostředky. Lze jen doufat, že tahle anarchodemokracie není jen přechodem k nové, digitální totalitě.